Stát se sama/sám sobě pečujícím, laskavým rodičem znamená přestat na sebe pohlížet včerejším pohledem zraňující minulosti
Stát se sama/sám sobě pečujícím, laskavým rodičem znamená přestat na sebe pohlížet včerejším pohledem zraňující minulosti, ale dívat se na sebe očima svého srdce. Projevy nelaskavosti vůči sobě, kritizováním se a ubližováním si opakujeme zvnitřněný, prvotní pohled rodičů, který v sobě stále přiživujeme a který v nás stále působí. Kdo to v nás mluví? Proč se obáváme být sami sebou a pod kontrolou koho stále jsme? Proč se stále porovnáváme s ostatními? Proč máme často problém stanovit si hranice vůči okolí? Kdo v nás posuzuje, odsuzuje? Kdo nám teď ubližuje navzdory naší dospělosti? Promlouvá k nám tehdejší kritický hlas našich rodičů, díky němuž je v nás minulost stále přítomná, jenže v naší přítomnosti sehrává destruktivní roli. Z minulého kritického pohledu rodičů na nás se stal současný, sebelimitující pohled na sebe sama.
V dětství jsme došli k přesvědčení, že abychom byli milováni, musíme plnit daná očekávání
Jak se však osvobodit od těchto hlasů minulosti? Je třeba naučit se ze své hlavy vypínat náročný hlas tohoto zvnitřněného kritizujícího rodiče, který v nás opakovaně vyvolává špatné pocity anebo sráží naše sebevědomí. Častokrát propadáme pocitu nedostatečnosti a strachu, říkáme si: to přece nedokážu, to se mi nemůže podařit, co si pomyslí ostatní, co když se ztrapním? A pak se přistihneme při vzpomínce, kdy nám rodič kdysi řekl něco jako: „to nezvládneš, vykašli se na to, zůstaň tam, kde jsi“. Prostě to s námi pravděpodobně myslel dobře, sám byl vychován tak, aby příliš nevystupoval z davu, zkrátka nevyčníval, protože to může být dočasně pohodlnější přístup. V dětství jsme došli k přesvědčení, že abychom byli milováni, musíme být hodní, plnit daná očekávání a zapadnout do společností určené šablony.
Máme strach, že nás bude okolí odmítat, jako jsme byli odmítaní v dětství
Abychom si lásku druhých zasloužili, toužíme být dokonalí a myslíme si, že jinak pro druhé nebudeme mít žádnou hodnotu. Máme strach, že nás naše okolí bude odmítat právě tak, jako jsme byli z různých důvodů odmítáni v dětství, například když jsme něco provedli nebo jsme jakkoliv chybovali. V průběhu společenského vývoje jednotlivé generace vyrůstaly v různém čase v daných historicko-společenských podmínkách, které jsou podstatou rozdílností mezi generacemi týkajících se názorů, úrovně vzdělání, životních návyků a úrovně vědomí. Každá z generací vyrůstala v odlišném kulturním nastavení, jehož vliv je patrný nejen ve způsobu, který ve výchově v dané době převládal, ale promítá se i ve vztahu k autoritám, k vlastní sebeúctě a sebevědomí. Pokud se začneme oprošťovat od negativních hlasů minulosti, můžeme žít lépe v přítomnosti v souladu se sebou sama, s tím, co opravdu chceme žít.
V danou chvíli jsme jednali podle svého nejlepšího přesvědčení
Je třeba vymanit se pasti pocitů viny, nedostatečnosti, odsuzování či výčitek. Nebýt na sebe tak nároční a pokud uděláme chybu, poučit se a hledat skrze tento proces potenciál ke svému růstu. Je třeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy se dopouštíme chyby, jednáme tak, jak se nám v daném okamžiku jeví logické s ohledem na úroveň našeho vědomí. Teprve při zpětné úvaze, po změně našeho vědomí na vyšší úroveň, se nám naše rozhodnutí nemusí jevit jako úplně nejlepší. Jelikož v tu danou chvíli jsme prostě jednali podle svého nejlepšího přesvědčení, neměli bychom své minulé chyby posuzovat v závislosti na pozdější, rozšířené perspektivě díky nasbíraným zkušenostem a poučení se z chyb. Namísto posuzování svého minulého já dle chyb, kterých jsme se dopustili, můžeme být za své omyly vlastně vděčni, jelikož tyto chyby jsou zdrojem naší současné moudrosti a umožňují nám v budoucnosti činit lepší rozhodnutí.
Pokud nebudeme zbytečně propadat sebeobviňování z důvodu našich chybných rozhodnutí a podaří se nám k sobě přistupovat se soucitem a pochopením, můžeme se nechat unášet proudem života a přijímat s vděčností to, co přichází, ať již to jsou radosti nebo starosti. Abychom v životě poznali, co je zažívat radost, musíme občas prožít i smutek. Podaří se nám nejen lépe uznávat svoje přednosti a talenty, ale přijmout i své limity či slabiny. Pokud pochopíme, budeme schopni lépe se vyrovnávat s případnými těžkostmi. Pravděpodobně s odstupem času dokonce poděkujeme za životní lekce se soucitem, pochopením a láskou k sobě, jelikož každý dělá v danou chvíli to nejlepší, co umí v závislosti na vědomí, znalostech a prostředí, ve kterém se v tom kterém období svého života nachází.
Jsem certifikovaná EFT terapeutka a lektorka s výcvikem přímo u zakladatelky EFT v ČR, , která je žačkou tvůrce metody G.Craiga. Řadu let se věnuji vlivu prostředí na osobnost člověka. Fascinuje mě, jak funguje podvědomí a nakolik řídí naši mysl. S čím ti pomohu https://www.lecivykruh.cz/
Pokud potřebuješ pomoc i ty, je možno sjednat 20 min. konzultace zdarma, kde tvůj problém probereme a já ti navrhnu řešení https://www.lecivykruh.cz/eft-terapie-kontakt/
webinář Vnitřní dítě zdarma ke stažení zde:
